Baruška odešla náhle v červnu 2015 do kočičího nebe. Celou dobu u nás se neprojevovaly žádné zdravotní problémy, jen neměla ráda změnu. Náhle se jí udělalo zle a pár dní jsme bojovali, bohužel marně. Baruško vzpomínáme na tebe.

Baruška se toulala po sokolovské horniské ulici se svýli bratry (našimi horníky), mámu jim v zimě odchytil jeden pán, který měl vyřešit kočky všechny, ale mámu chytil a malá koťata tam nechal, ta byla divoká. My jsme se o nich dozvěděli až na jaře, kdy jim bylo okolo půl roku a Baruška už byla vysoko březí. Nechali jsme ji tedy u nás odrodit, měla 5 krásných koťat, pro které jsem hledali domov, pro 4 se povedlo, jedno, naše Bublinka u nás zůstala. Baruška je s lidmi, které zná, docela mazlivá kočička, do mě přímo svojí hlavou strká a dožaduje se mazlení, ale nohama musí zůstat pevně na zemi, jakmile bych jí zvedla, panikaří. Zkoušeli jsme ji nabízet do nového domova, když jsme měli v srpnu 2013 umisťovací výstavu na statku Bernard, ale ukázalo se, že takové změny, moc lidí a hlavně cesta v přepravce a v autě, jí dali hodně zabrat, po návratu domů, byla v přepravce úplně vyčerpaná, rozplácnutá, uslintaná a sotva dýchající, že jsem měla strach, aby to neodneslo srdíčko. Naštěstí se dala brzy do kupy a přestože jsme měli o ní zájemce, po konzultaci a možných problémech, kdy zájemci jezdí v případe potřeby k veterináři přes 20km autem, jsem raději přistoupili k adopci jiné kočičky (Kettynky) a Baruška zůstala u nás. Rozhodli jsme se, že zůstane u nás ve virtuální adopci. Na mě je hodně zvyklá a veterinář je v místě. Prostě některé kočičky potřebují co nejmíň změn, které je stresují a Baruška je jedna z nich. O Barušku pečujeme v depozitu v Kraslicích.