Mňauky, dovolte mi, abych se představil. Jsem kocourek, který ztratil domov, jeden z tisíce, řeknete si… Zůstal jsem opuštěný po nájemnících penzionu, byl jsem dovezen k branám kraslického útulku den před Štědrým dnem. Náhle se pro mě vše změnilo. Přišel jsem o ty, které jsem měl rád. Řeknu Vám, bylo to těžké. Ale mám štěstí v neštěstí! Hodně si s tetou povídám, abych to ze sebe všechno setřásl. Nyní toho mám hodně na srdci. Předně chci říci, že hledám tu nejúžasnější rodinu, která by ocenila mé komunikativní dovednosti, také oznamuji, že bych rád k někomu, kdo se mě již nevzdá a bude mít dostatek času na pořádnou dávku mazlení denně, bez ní totiž neusnu. Jsem velký mazlík, něžný obr, pěti kilogramový nekonfliktní pohodář. Snažím se ostatní učit, že lidí se není třeba bát, ale některé plašanky to ne a ne pochopit. Miluju, když se mě dotýká lidská ruka, to hned jihnu… Rád se chovám a vůbec…Podívejte na fotky, jaká je mě tu škoda!
Tak, maminko, tatínku, kde jste? Jestli jste hledali dokonalé vrnítko, malého něžného tygříka, tak už nehledejte, právě jste ho našli!

P.S.Hodím se do baráčku, možná bych si zvykl i na byt se zajištěným balkonem a okny. Jo a občas si tu nesednu s kocourky, tak prosím k sobě společnost hodné kočičky (klidně mi tu vyberte nějakou treperendu z útulku). Víte, ono k mé duši pohodáře sedí čičinka mnohem víc, než soutěživí kocouři. 
Váš Vlastík!