Kačenka nás po necelých šesti letech opustila. Celý život byla velmi slabá a nikdy se neuzdravila, přesto měla obrovskou vůli žít a neskutečnou jisrku v oku a každý den navíc, kdy měla plnou misku a někdo ji pohladil, byl pro ni zázrak. Je nám po ní moc smutno a vzpomínáme. 

Kačenka je můj poslední příjem, 20. prosince jsem ji přijala ve velmi špatném fyzickém i psychickém stavu. Na začátku prosince byla nalezena na ulici, podvyživená, vysílená a zmrzlá. Nálezkyně neměla dostatek financí ani zkušeností a Kačenku neléčila, její stav se velmi zhoršil. Když jsem se o Kačence a jejím stavu dozvěděla, za pomoci dobrovolníků se nechala Kačenka převézt na kliniku, kde byla léčena, ale ani tam to pro ni nebylo to pravé ořechové. Kačenka touží po mazlení, po lidech a je ve velkém stresu, pokud je v kleci. Na klinice se sice první dny lepšila, ale pak najednou přestala znovu jíst a bylo zle. Rozhodla jsem se proto Kačenku přijmout k sobě, i přesto, že mám v péči 120 koček a času není nazbyt. Tahle holka potřebovala akutně pomoct a dostat šanci. Tak je u mě a svoji šanci doslova chytila za pačesy. Při příjmu vážila pouhých 1,6kg a to i přesto, že má docela velkou kostru. Nebyla schopná sama přijmout potravu, tak jsem jí pomohla. Každé další krmení už se snažila Kačí čím dál víc sama a teď, po týdnu, už baští jenom sama. Sice si vybírá, jen to, co se jí dobře baští a co jí chutná, ale pro mě je velmi důležité, že baští a jídlo zůstává v žaludku a odchází z těla ven ne ve formě průhledné hnědé vody jako na začátku, ale ve formě měkčí stolice. Nechci ještě křičet hurá, čeká nás ještě náročná cesta, ale mám z Kačenky velkou radost, je to velká bojovnice a zřejmě velmi mladá kočička a její tělo rychle regeneruje.