Skleníček si doslova za 5 minut 12 přišel pro pomoc sám, když jsme byli omrknout lokalitu, kde budeme kastrovat. Viděla jsem ho ve skleníku, jak se potácí a na první dojem jsem si myslela, že je to starý dědula, který umírá. To zděšení, když přišel dřív a jak vypadal, to se nedá popsat. Mlaďoučký kocourek, který strádal na zahradách, s nekvalitní stravou a žádným veterinárním ošetřením. Byl celý pokaděný, měl velké opruzeniny a byl celý bolavý. Byl listopad, docela nízké teploty a on byl bez srsti na velké části těla, opruzeniny měl slizké a mokré a na zadečku si nesl obrovskou kouli vlastního trusu, na kterou se další trus jen nabaloval. No prostě hrůza. Ale v momentě, kdy jsme ho vzali do rukou a dávali do přepravky, začal vrnět a nepřestal vrnět několik hodin, z toho štěstí, že už není v zimě, že už neponese tu obrovskou kouli trusu a že dostane normální kočičí krmení, které mu nebude dělat zle. Zatím je na dietě. byl zaléčená antibiotiky a jeho stav se hodně zlepšil a on prospívá.